Facebook Twitter Pinterest email tisk

Pečení - svět pečení

Svět pečení

První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.

Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.

Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.

Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.

V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného pečiva z bílé pšeničné mouky, které bylo kynuté droždím a nikoli kváskem, může mít nepříznivý vliv na zdraví člověka. První problém tkví v nerozloženém, a tedy nestravitelném lepku. V droždí totiž není na rozdíl od kvásku obsažena kyselina mléčná, která pšeničný lepek rozkládá a činí tak chléb stravitelným a bezpečným.

Nerozložený pšeničný lepek zejména při časté konzumaci doslova zalepuje sliznici tenkého střeva a tím nepřímo způsobuje zácpu, nadýmání, akné, zahlenění a záněty, narušuje látkovou výměnu, zanáší krev a vede k rozvoji civilizačních chorob, například k vysokému cholesterolu, cukrovce a obezitě. Druhým důvodem, proč omezovat bílé pšeničné pečivo, je jeho nízká výživová hodnota. S každou bílou houskou polykáte jen prázdné kalorie, které vám nic nepřinesou – tedy kromě přibývání na váze. Bílá necelozrnná mouka totiž obsahuje jen lepek a škrob. Oproti tomu v celozrnné mouce zůstává zachována vláknina, enzymy a malé množství velmi kvalitního rostlinného tuku. Ideální je konzumovat pečivo vyrobené z co nejčerstvější celozrnné mouky, protože jedině v ní najdete maximální obsah všech výživných látek, které se jinak skladováním postupně ztrácejí. Třetí problém spočívá v tom, že se výroba pečiva ze supermarketu už neobejde bez urychlovacích a dalších nevhodných procesů a s tím spojených chemických přísad. Jejich úkolem je kompenzovat přeskočení tradičních postupů, především dlouhé kynutí pomocí kvásku. Žádné pomocné látky nemohou tradiční kroky plnohodnotně nahradit. Bílé pšeničné pečivo s droždím a chemií by však samo o sobě nepředstavovalo zas tak velký problém, pokud bychom ho nekonzumovali každý den. Jenže většina z nás se pečiva nehodlá vzdát. Chléb je často základní součástí naší snídaně, dáváme ho dětem ke svačině a někdy ho máme i k večeři.

Vlastní kvásek postup:

Založení kvásku vám zabere 5 dní. Připravte si větší sklenici (0,7 l) a jakoukoli mouku, nejlépe žitnou (celozrnnou nebo chlebovou). V případě, že máte bezlepkovou dietu, použijte kukuřičnou, pohankovou, případně jáhlovou mouku.

Změny ve sklenici zpozorujete až druhý den, objeví se bublinky a jemně nakyslé aroma podobné vůni šampaňského (pokud je cítit po octu nebo acetonu, tento kvásek vyhoďte a začněte znovu). Teprve třetí den začne nabírat na objemu. Nelekejte se, až začne kvásek klesat, jde o přirozený průběh.

Zdroj: Pečení
Zveřejněno: 2.9.2016



SiteMAP