Facebook Twitter Pinterest email tisk

Ranunculus - ranunculus acris

Ranunculus acris

Tento druh je hojně rozšířený v celé Evropě kromě nejsevernější a nejjižnější části a západní Sibiře. U nás je pryskyřník častý na celém území od nížin až po podhorský stupeň. V horách se vyskytuje zřetelně vzácněji. Má rád vlhčí travinné porosty, jako jsou louky, pastviny, okraje cest, bez ohledu na podklad.

Ranunculus acris je vytrvalá bylina, vysoká 20–100 cm, s velmi krátkým, do 1 cm dlouhým oddenkem. Lodyha je přímá, lysá nebo v dolní polovině přitiskle řídce až hustě chlupatá. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel dlanitě 3–7klanná, listové úkrojky cca do 2/3 nebo až k bázi zastřihované, čárkovitě kopinaté, 0,3–0,8 mm široké; lodyžní listy jsou podobné přízemním. Květní stopky vcelku oblé, přitiskle chlupaté. Korunní lístky jsou žluté a lesklé, kališní lístky poměrně přitisklé ke koruně, krátce až dlouze chlupaté; nitky tyčinek jsou lysé. Nažky mají okrouhle vejcovitý tvar, jsou lysé s hákovitě zahnutým zobánkem. Kvete od května do srpna.

Na našem území se mohou objevit dva další poddruhy pryskyřníku prudkého, lišící se širšími úkrojky listů a oddenky až 10 cm dlouhými. Západoevropský pryskyřník prudký Friesův (R. acris subsp. friesianus (Jordan) Rouy et Fouc.) občas zplaňuje v parcích a zahradách, má listy měkké, na rubu hustě přitiskle chlupaté, na okrajích úkrojků s četnými hustými zuby. V Bílých Karpatech se vyskytují rostliny velmi blízké poddruhu R. acris subsp. strigulosus (Schur) Hyl. (pryskyřník prudký hřebílkatý), který má listy tuhé, řídce štětinaté, na okrajích úkrojků jen s řídkými zuby, a nitky tyčinek řídce pýřité; vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Evropě. Oba poddruhy nejsou příliš vyhraněné, existuje mnoho přechodných typů k nominátnímu poddruhu.

Druh je jedovatý, obsahuje toxický protoanemonin, který má silně dráždivé účinky a u citlivých jedinců může vyvolávat na pokožce puchýře. Jméno pryskyřník je odvozeno ze staročeského slova pryskýř – puchýř. Tato látka způsobuje rovněž odpornou palčivou chuť, kvůli níž dobytek rostlinu nežere. Sušením se jedovatost ztrácí. Zde můžete vidět, jak vypadá tento jedovatý druh, který běžně naleznete na našem území.

Zdroj: Ranunculus
Zveřejněno: 28.5.2018



SiteMAP