Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Litá podlaha - lité nebo stěrkové podlahy

Lité nebo stěrkové podlahy

Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.

Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.

U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.

Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.

Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát pozor, aby topení nabíhalo postupně a ne šokem.

Na rozdíl od klasické betonové stěrky se litá podlaha aplikuje ve velmi tekutém stavu. To má pak výhodu v tom, že je na stavbě daleko méně prachu a po podlaze lze už většinou druhý den chodit.

Systém není určen výhradně pro podlahy, ale lze ho s úspěchem použít i na stěny v interiéru. Povrchy stěn se dají zhotovovat hladké, skoro zaleštěné nebo matné s jemně broušeným povrchem, s rastrem hrubého brusu, táhlým vzhledem podobným břidlici, nebo mohou imitovat například pískovec, kamenné zdi či mramor.

Povrchovou úpravu tvoří přebroušení – zaleštění a olejování speciálním olejem s obsahem vosků. U podlah je navíc možné lakování bezředidlovými pryskyřicemi. Vzhled je vždy sametově matný, odolný vůči vrypům a má vodoodpudivé vlastnosti.

Na první pohled mnohé stavebníky tyto podlahy odrazují svou vyšší cenou, když se ale spočítají náklady na pracnost pokládání dalších vrstev klasické podlahy, cena je srovnatelná.

Zdroj: Litá podlaha
Zveřejněno: 5.9.2016



SiteMAP