Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Solární vytápění - kapalinové aktivní solární vytápění

Kapalinové aktivní solární vytápění

Solární kapalinové kolektory jsou nejvhodnější pro ústřední vytápění. Fungují stejně jako domácí sluneční systémy pro ohřev vody. Nejčastější jsou ploché kolektory, ale k dispozici jsou také vakuové trubice a koncentrované kolektory. V kolektoru přenáší teplo „pracovní” tekutina, jako je voda, nemrznoucí směs, nebo jiné typy kapaliny, pohlcující sluneční teplo. Ve vhodný okamžik sepne regulátor oběhového čerpadla, pro pohyb tekutiny v kolektoru.

Kapalina v kolektoru protéká rychle, takže se její teplota zvyšuje pouze o  5,6 až 11°C. Ohřev menšího množství kapaliny, na vyšší teplotu, zvyšuje tepelné ztráty z kolektoru a snižuje účinnost systému. Kapalina proudí buď do skladovací nádrže, nebo přímo do výměníku tepla pro okamžité použití. K ostatním součástem systému patří potrubí, čerpadla, ventily, expanzní nádoby, výměník tepla, skladovací nádrže a ovládací prvky.



Akumulace tepla v kapalinových systémech

Kapalinové solární systémy uloží sluneční teplo v nádržích s vodou, nebo ve zdivu sálavého deskového topného systému. Z nádržových systémů jsou pak teplé pracovní kapaliny distribuovány do výměníku tepla.

Nádrže jsou tlakové nebo beztlaké, záleží na celkové konstrukci systému. Před výběrem akumulačních nádrží zvažte náklady, velikost, odolnost, kde bude umístěna (zda například ve sklepě nebo venku) a jak ji nainstalujete. Pokud vám nádrž svou velikostí neprojde stávajícími dveřmi, budete ji muset postavit na místě. Nádrže mají také limity pro teplotu a tlak, které musí budova splňovat. Měli byste také zvážit, kolik izolace bude nutné, aby se zabránilo nadměrným tepelným ztrátám, a jaký druh ochranného povrchu je zapotřebí, aby se zabránilo korozi nebo úniku.

Speciální nebo vlastní nádrže mohou být nutné v systémech s velkými požadavky na úložiště. Obvykle jsou z nerezové oceli, sklolaminátu nebo vysoko tepelného plastu. Nádrže mohou být také betonové nebo dřevěné. Každý typ nádrže má své výhody a nevýhody a všechny typy vyžadují své umístění podle jejich velikosti a hmotnosti. Mnohem praktičtější také může být použití několik menších nádrží, než jednu velkou. Nejjednodušší možností úložného systému je použít standardní, domácí ohřívače vody. Odpovídají požadavkům tlakových nádob, jsou uzpůsobeny k potlačení koroze a snadno se instalují.



Distribuce tepla v kapalinových systémech

Pro distribuci slunečního tepla můžete použít podlahové vytápění, teplovodní podlahové lišty nebo radiátory, nebo ústřední systém cirkulace vzduchu. V podlahových systémech cirkuluje solárně vyhřátá kapalina trubkami, vloženými v tenké betonové desce podlahy, která pak vyzařuje teplo do místnosti. Podlahové vytápění je pro kapalinové solární systémy ideální, protože dobře funguje při relativně nízkých teplotách. Deska je obvykle ukončena dlažbou. Podlahové systémy déle vytápějí dům z takzvaného studeného startu, než jiné druhy rozvodů tepla, poté, co jsou v provozu, však poskytují srovnatelnou úroveň tepla. Koberce a koberečky snižují účinnost podlahového vytápění, více informací naleznete na stránkách sálavé vytápění. Pečlivě navržený systém nepotřebuje samostatný zásobník tepla, i když je většinou používán pro regulaci. Jako zálohy tepla lze instalovat konvekční kotle nebo dokonce standardní, domácí ohřívače vody.

Teplovodní podlahové lišty vyžadují teplotu vody mezi 70 a 80°C, aby účinně vytápěly místnost. Obecně platí, že ploché kapalinové kolektory přenášejí a distribuují tekutinu o teplotě mezi 30 a 50°C. Proto podlahové lišty nebo radiátory zásobované solárními systémy vyžadují, aby plocha podlahové lišty nebo radiátoru byla větší, tím se zvýší zálohový systém ohřáté kapaliny, nebo pak musí být ploché kolektory nahrazeny například trubicovými kolektory, kde je teplota ohřáté kapaliny vyšší.

Existuje několik možností, jak začlenit kapalinové systémy do topného systému cirkulací vzduchu. Základní záměr je umístit výměník tepla nebo ohřívač v hlavní místnosti. Vzduch vracející se z obytných prostor je ohříván prouděním ve výměníku tepla. Spirála musí být dostatečně velká, aby přenesla dostatečné množství tepla do vzduchu, při nižší provozní teplotě kolektoru. Další teplo je dle potřeby dodáváno z pece.

Zdroj: Solární vytápění
Zveřejněno: 28.3.2013



SiteMAP