Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

OsmoDry - elektrofyzikální metody a jejich otazníky

Elektrofyzikální metody a jejich otazníky

Při pozornějším pohledu na tyto závěry mohou u některých z vás vyvstat pochybnosti, nakolik jsou v souladu s realitou.

Nelze automaticky přijmout myšlenku, že vlastnosti všech možných zavlhlých zdiv s jejich póry a kapilárami je možné ztotožnit s vlastnostmi vrstvy prachového křemene v pokusu prof. Reusse, na jejíž polopropustnosti je experiment založen. Zatímco kapiláry ve zdivu z mnohočetné zkušenosti propouštějí vodu velmi ochotně, ta usazená vrstva mikročástic křemene – účinkující jako osmotická membrána – molekuly vody propouští špatně. Dobře propouští pouze vodíkové kationty H+. Z pokusu prof. Reusse nevyplývá, že by zvýšení vodní hladiny vyvolaly jakékoliv elektrické či osmotické síly, jež by jednosměrně protlačily vodu vrstvou křemenného prachu z jedné strany na druhou. Termodynamický pohyb elektroneutrálních molekul vody není elektrickým polem usměrňován, a navíc molekuly vody touto vrstvou ani nemohou procházet. Rozdíl hladin nastal jako důsledek elektrolýzy po zapojení elektrického proudu. Elektrolýza se však mohla odehrávat pouze ve větvi s anodou (kladnou elektrodou), od níž mohly postupovat kationty H+ přes polopropustnou vrstvu křemenného prachu ke katodě v druhé větvi, tam se neutralizovat na vodík a uzavřít tím elektrický obvod. Opačný tok aniontů OH- od katody k anodě, kde by se mohly neutralizovat za vzniku kyslíku, nebyl možný, protože je polopropustná vrstva nepropustila a chovala se vůči nim jako nekonečný elektrický odpor. Elektrolyzována byla pouze voda ve větvi s kladnou elektrodou, kde voda ubývala.

V reálném zavlhlém zdivu nelze tedy uvedené podmínky vůbec předpokládat: speciálně pak polopropustnost porézního zdiva tak, aby propouštělo jen vodíkové kationty a nikoliv vodu (ostatně by potom nebylo co vysoušet). A stejně nerealizovatelné se jeví i elektrody, na nichž by docházelo k elektrolýze.

Potenciál proudění vzniká pouze v proudící kapalině v důsledku toho, že kladné ionty jsou kapalinou unášeny jinou rychlostí než záporné (v důsledku rozdílných iontových pohyblivostí). Těžiště kladného a záporného náboje se oddělí a mezi nimi vzniká elektrické pole. Jev ovšem vymizí, jestliže se proudění zastaví nebo velmi zpomalí, například je-li dosaženo ustálené výšky vzlínání kapaliny. Náboje se poté – někdy i za poměrně dlouhou dobu – zase rovnoměrně rozptýlí. Je pravda, že přiložením vnějšího elektrického pole se kationty a anionty mohou zase oddělit. Že by se ale přitom uvedla do pohybu voda v kapilárách, která tam vystoupala v důsledku velmi silných kapilárních sil, je nepodložené. Elektroneutrální voda bude v kapilárách vzlínat bez ohledu na elektrická pole ve zdivu. Co ale elektrické pole, které prostupuje kapilárami s rozpuštěnými solemi, může na vzlínavosti ovlivnit, je adhezní konstanta.

Zdroj: OsmoDry
Zveřejněno: 15.5.2017



SiteMAP