Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Číslo popisné - Číslo popisné versus orientační

Číslo popisné versus orientační

Číslování domů slouží k evidenci a identifikaci staveb. Kromě toho, aby vás našla pošťačka, jsou výbornou pomůckou pro tvorbu digitálních map. Zapisují se také do katastru nemovitostí, kde přesně vymezují nemovitý majetek. Dle občanského zákoníku je nemovitost pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem, jde obvykle o velmi hodnotný majetek.

Domům byla přidělena čísla popisná už za dob Marie Terezie, konkrétně roku 1770. Vojska procházela ulice většinou po směru hodinových ručiček, od těch nejvýznamnějších budov. Bez řádného označování domů se společnost neobejde. To si lidé uvědomili již v dávné minulosti, a tak se tento číselný systém rozvíjí již od svého zrodu v druhé polovině 18. století. Ještě předtím se domy značily a popisovaly jménem rodiny, která v nich žila, nebo podle nejvýraznějšího stavebního prvku dané budovy.

Popisné číslo dům popisuje, je tedy v dané obci jedinečné. Je to obvykle to delší číslo na domě, někdy až pětimístné. Přiděluje se po kolaudaci stavby a je podmínkou pro zápis v katastru nemovitostí.

Číslo popisné se změní jen při změně katastrálních hranic a prakticky vzniká a zaniká s existencí nemovitosti. Vznikne-li na místě zaniklého či zbořeného domu nová stavba, dostane také nové číslo popisné. Čím je nemovitost novější, tím je číslo popisné vyšší. Má-li dům více vchodů, bude mít i více popisných čísel, pro každý vchod zvlášť. Je zvykem, že se uvádí před lomítkem, obvykle to bývá to vyšší ze dvou čísel označujících nějaký dům. Popisné číslo má většinou podobu červené tabulky a bílých číslic, ale není to podmínkou. V dnešní době musí být ze zákona každá budova označena popisným číslem.

Na tabulce s číslem popisným jsou někdy uvedeny další údaje. Na starších tabulkách se v některých obcích uvádělo římským číslem označení části obce. V některých obcích je zvykem uvádět na tabulce i název obce, v Praze nejčastěji název katastrálního území a městského obvodu.

Orientační číslo slouží k orientaci. Je jedinečné v rámci jedné ulice, v obci se však může opakovat. Orientuje dům směrem k ulici, ulicím či náměstí, a tak, má-li stěny do více směrů (ulic), má i více orientačních čísel. Orientační číslo nemusíme najít v každé obci a někdy ho nahrazuje například písmeno. Orientační čísla většinou vzrůstají od středu obce k jejím okrajům a číslování se dělí na liché (vlevo) a sudé (vpravo). Orientační číslo souvisí s ulicí nebo veřejným prostranstvím, často se lze setkat i s tím, že je doplněno písmenem, aby byla usnadněna orientace, zvláště když se jedná o trakty a další složitější rozmístění budov. Díky orientačnímu číslu na ulici víte, zda se vydat ulicí směrem dolů, nebo nahoru, když hledáte konkrétní adresu. Orientační číslo má většinou podobu modré tabulky a bílých číslic či písmen. V ČR není číslo orientační celostátně povinné a přiděluje ho obecní úřad postupně v dané ulici či prostranství. Čísla nemusí být v každé obci, záleží na velikosti obce, nejvíce se vyskytují ve velkých městech.

Číslo evidenční označuje stavby dočasné nebo takové, které nejsou určené k trvalému bydlení (například chaty a chalupy). Číslo evidenční je opět v rámci obce jedinečné.

Zdroj: Číslo popisné
Zveřejněno: 16.2.2017



SiteMAP